Geochemie a mineralogie 1

Fluorapatit v granitoidech severní části centrálního masívu moldanubického plutonu

Václav Procházka (*1979), Dobroslav Matějka (*1956)

Ústav geochemie, mineralogie a nerostných zdrojů, Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy, Albertov 6, 12843 Praha 2

Abstrakt. V peraluminických granitech severní části moldanubického plutonu v Česku je fluorapatit (dále jen „apatit“) vždy přítomným akcesorickým horninotvorným minerálem. Několik prací se již zabývalo složením apatitu v horninách melechovského masívu. V tomto článku je především interpretována katodoluminiscence (CL) apatitu, která je typicky žlutá až zelená. Apatit z hornin melechovského masívu téměř nikdy nemá oscilační zonárnost, která je však běžná v apatitech z Čertova hrádku (leukokrátní granit z pně Čeřínku). V kyselejších granitech jsou běžné alterace apatitu, které se v CL projevují jako kontrastní světlé okraje a nepravidelné proniky dovnitř zrn. Tyto světlé oblasti jsou ochuzeny o mangan, železo, sodík a yttrium. Chemicky i barvou v katodoluminiscenci jsou velmi podobné drobným apatitům vznikajícím při alteraci živců.
Do vzdálenosti cca 10-15 µm od okraje zrn monazitu, který je s apatitem v některých horninách asociován velmi často, lze pozorovat v katodoluminiscenci (ne však v průchozím světle) ztmavení apatitu, přestože nebyl zjištěn žádný rozdíl v jeho složení. Toto ztmavení souvisí s poškozením krystalové struktury apatitu ozářením.
V apatitu vzniklém z rozloženého monazitu bylo v jednom případě zjištěno extrémní nabohacení železem.
Apatit je ve všech zkoumaných horninách hlavním koncentrátorem fosforu a pravděpodobně i yttria a některých vzácných zemin (Tb, Dy, Ho, Er), v leukokratní žule z Čertova hrádku dokonce i vápníku.

Fluorapatite in granites of the northern part of the Moldanubian Batholith

Abstract. In peraluminous granites of northern part of the Moldanubian Batholith in the Czech Republic fluorapatite (in the following „apatite“ only) is an omnipresent accessory rock-forming mineral. Composition of apatite from the Melechov massif has been discussed in several works. In this article mainly cathodoluminiscence (CL) of apatite is interpreted. The CL which is typically yellow to green shows that the apatite in Melechov massif has very rarely oscillatory zoning, which, however, is common in the granite from Čertův hrádek (a leucocratic granite from the Čeřínek stock). In the most acidic granites alterations of apatite are common, which had formed contrasting bright (in CL) margins and irregular penetrations into the crystal cores. These bright areas are depleted in Mn, Fe, Na and Y (and probably REE too); small apatite grains which originated at alteration of feldspars are similar chemically as well as in the CL.
In the close vicinity (until 10-15 µm) of monazite – whose association with apatite is very strong in some granites – apatite is darker in the CL (but not in passing light), though no difference in its composition was released. This darkening is related to the damage of apatite’s crystal structure by irradiation.
In apatite formed from decomposed monazite, extreme enrichment in Fe was found in one case.
Apatite in the investigated rocks is the main carrier of phoshorus and probably also of yttrium and several rare earths (Tb, Dy, Ho, Er), in the leucocratic granite from Čertův hrádek even of calcium too.

Fluorapatito en granitoidoj el la norda parto de la Moldanubia batolito

Resumo. Fluorapatito (sole „apatito“ en sekva teksto) estas ĉie trovebla akcesora mineralo en granitoidoj el la norda parto de la Moldanubia batolito en Ĉeĥio. En kelkaj laboroj oni diskutis la konsiston de apatito de la Meleĥova masivo. En tiu artikolo oni interpretas ĉefe la katodo-lumineskon (KL) de apatito, kiu estas tipe flava ĝis verda. La oscilad-zoneco de apatito estas tre rara en la granitoj de la Meleĥov-masivo, sed abunda en la granito el Čertův hrádek (leŭkokrata granito en la Čeřínek-trunko). En la plej acidaj granitoj oftas alteracio de apatito, kiu formis kontrastajn helajn (en KL) randojn kaj penetraĵojn en la grajn-internojn. Ĉi tiuj helaj partoj malriĉiĝis je Mn, Fe, Na kaj Y (kaj verŝajne ankaŭ je ETR); la helaj areoj ankaŭ ĥemie kaj per sia koloro en KL similas al etaj apatitoj, kiuj formiĝis dum alteracio de feldspatoj.
Proksime (ĝis 10-15 µm) de monazito – kies asocio kun apatito estas tre forta en kelkaj granitoj – oni povas observi en KL (sed ne en trapasanta lumo) malheliĝon de apatito, kvankam oni ne konstatis ĥemiajn diferencojn. Ĉi tia malheliĝo interrilatas kun radioaktiv-damaĝo de kristal-strukturo de la apatito.
En apatito, kiu formiĝis el malkomponita monazito, konstatiĝis en una okazo ekstrema riĉiĝo je fero.
Apatito en ĉiuj esploritaj granitoj estas la principa koncentranto de fosforo kaj verŝajne ankaŭ de itrio, kelkaj raraj teroj (Tb, Dy, Ho, Er), en la leŭkokrata granito de Čertův hrádek eĉ de kalcio.

Úvod

Článek shrnuje většinu dosud nepublikovaných informací (a velmi stručně i publikované) o horninotvorném apatitu v horninách severní části centrálního masívu moldanubického plutonu, zvláště v melechovském masívu a v oblasti Čeřínku. Všechny tyto horniny patří mezi peraluminické granitoidy, pro něž je charakteristický vyšší obsah fosforu (Pichavant et al., 1992). Pozoruhodné jsou v tomto směru horniny melechovského masívu, z nichž i málo diferencované členy obsahují vždy přes 0,25 % P₂O₅ (Matějka, 1991; Woller a Skopový, 2000). Hojný apatit a méně hojný, ale vždy přítomný monazit byly zjištěny šlichovou prospekcí (Tenčík, 1970) a potvrzeny i separací minerálů z rozemletých hornin (Kodymová a Slámová, 1973).

Podrobnější výzkum akcesorií byl proveden v melechovském masívu (Procházka, 2002; Procházka a Matějka, 2006). Tento článek navazuje na uvedené práce. Byly použity vzorky z oblasti melechovského masívu, z tělesa Čeřínku u Jihlavy a z oblasti vrchu Vysoká jv. od Havlíčkova Brodu.

Stručná geologická charakteristika oblasti

Melechovský masív je nejsevernější součástí moldanubického plutonu. Těleso je tvořeno v jádru hrubozrnným, morfologicky produktivním (k. Melechov, 709 m n.m.) melechovským granitem a z něj odvozeným typem Stvořidla (Novotný, 1980, 1986). Vnější část tvoří koutský granit, chemicky blízký běžným granitům centrálního masívu (Matějka, 1991) a lipnický granit s vysokým obsahem thoria (Novotný, 1986).

Peň budující oblast Čeřínku západně od Jihlavy obsahuje v centrální části hrubozrnný porfyrický granit, který tvoří vlastní vrch Čeřínek (761 m n.m.) a přilehlé kóty. Směrem k okrajům se zrnitost horniny zmenšuje. Geochemicky je toto těleso podobné vnitřní části melechovského masívu (Matějka, 1991; Breiter et al., 1998), chemická analýza však ukazuje podstatně vyšší stupeň frakcionace horniny z Čertova hrádku: velmi nízké obsahy Mg, Ca, Ti, Sr, Ba, Ni, Zr a vysoké obsahy Rb, Nb, Sn, P (tab. 1 – 62-CH).

Vzorek odebraný z oblasti kóty Vysoká (587 m n.m., jv. od Havlíčkova Brodu) jeví atributy typu Pavlov (Matějka, 1997), který vystupuje zejména v oblasti Slavníče a Pavlova vjv. od Humpolce. V geologické mapě (Veselá et al., 1991) je označen jako drobnozrnný biotit-muskovitický granit typu Pavlov-Slavníč a po chemické stránce je mezi okolními granity moldanubického plutonu nápadný vysokým obsahem Sr a Ba a nižším obsahem Rb (Matějka, 1997). Chemická analýza vzorku (34-VYB) je uvedena v tab. 1.

Obr. 1: a) mapa hlavních typů granitoidů ve zkoumané části centrálního masívu s lokalizacemi vzorků (vně výřezu části melechovského masívu). Vysvětlivky: 1. granit-granodiorit typu Pavlov s některými znaky I-typů, 2. pně Melechova a Čeřínku, 3. ostatní dvojslídné granitoidy S-typu (dříve všechny označovány jako "typ Mrákotín" nebo "typ Eisgarn s.l."), 4. durbachitické horniny jihlavského masívu, 5. krystalinikum, event. mladší sedimenty.

b) mapa granitů melechovského masívu s.s. (podle Mlčoch et al., 1995) s lokalizacemi vzorků.

Lokalizace a stručná charakteristika vzorků

1 – Lipnice, výchoz na zalesněném vrchu ve východní části obce Lipnice nad Sázavou, usměrněný muskovit-biotitický granit lipnického typu pozvolně přecházející do migmatitu;

2 – Kamenná Lhota, opuštěný lom v. od obce, středně zrnitý dvojslídný granit, typ koutský;

3 – Leštinka, zářez silnice Ledeč nad Sázavou – Světlá nad Sázavou na  v. okraji obce Leštinka, hrubozrnný biotit-muskovitický granit melechovského typu;

4 – Stvořidla, lůmek nad tratí poblíž ústí potoka od Pavlíkova, drobnozrnný mírně porfyrický biotit-muskovitický granit typu Stvořidla;

5 – Trpišovice, zaniklý lom na severovýchodním svahu Melechova, asi 300 m z. od Koňkovic; předpokládaný kontakt granitu melechovského typu a typu Stvořidla, středně zrnitý dvojslídný granit s nepravidelnými shluky a šlírami biotitu - snad produkt mísení magmatu typu Stvořidla s melechovským typem;

6 – Čertův Hrádek (CH-62), balvany u skalního útvaru na vrcholu Čertova Hrádku, středně zrnitý muskovitický granit (podle mapy Veselé et al. (1991) na západním okraji tělesa granitu typu Čeřínek;

7 – Vysoká (VYB-34), balvany při polní cestě asi 200 m s. od kravína v obci Vysoká, cca 150 m sz. od k. 569, drobnozrnný dvojslídný granit, podle chemického složení odpovídající typu Pavlov (viz výše).

Metodika výzkumu

Značné množství informací o chemickém složení apatitu (jehož příslušnost k fluorapatitu byla potvrzena Procházkou, 2002, nicméně dále bude označován jen jako "apatit") bylo získáno v rámci dřívějších prací: energiově disperzní elektronové mikroanalýzy (EDS) ve výbrusech a stanovení Fe, Mn a Mg v rozpuštěných koncentrátech s čistotou ≥ 99 % (Procházka, 2002), stanovení stopových prvků v koncentrátech (Procházka a Matějka, 2003, 2006), vlnově disperzní elektronové mikroanalýzy (WDS) (Harlov et al., 2005; Harlov et al., in prep.). Nově byl zkoumán především vztah mezi složením apatitu a jeho katodoluminiscencí. Pro tento účel byly provedeny analýzy na vlnově disperzní elektronové mikrosondě Cameca SX 100 Geologického ústavu AV ČR (analytik Z. Korbelová; operační podmínky: urychlovací napětí 15 / 20 kV, průměr svazku 2 µm). Katodoluminiscenční snímky byly pořízeny z "chladné" katodoluminiscence na přístroji Cambridge CL 8200 MK4 na PřF UK v Praze za urychlovacího napětí 15-17 kV a proudu 290-330 µA. Nově byly provedeny též analýzy apatitu z Čertova Hrádku, a to na elektronové mikrosondě Cam Scan S4 s energiově disperzním analytickým systémem Link ISIS 300 na PřF UK; použité urychlovací napětí 20 kV, šířka svazku 3 µm.

Dále byly stanoveny obsahy síry v koncentrátech apatitu (čistota 95-99 %) opticky emisní spektrometrií s indukčně vázanou plazmou (ICP-OES) na přístroji IRIS Intrepid II XDL v Geologickém ústavu AVČR (analytik J. Rohovec); obsah S byl měřen na čáře 182,0 nm.

Chemické analýzy hornin (CH-62 a VYB-34) byly provedeny v laboratořích bývalého s.p. Geoindustria v Černošicích na přístroji Philips PV-1400.

Tab. 1 Chemické analýzy hornin

Apatit v horninách melechovského masívu

Apatit tvoří většinou hypautomorfní krystaly o velikosti 0,0x až 0,x mm; největší velikost zrn je přibližně úměrná zrnitosti horniny a pohybuje se od cca 0,2 mm v lipnickém typu po >0,5 mm v melechovském typu. Kromě toho se vyskytují drobné, často značně protažené apatity o délce do prvních desítek µm, které vznikají zvláště při albitizaci plagioklasů. (Z jiných granitů tento jev zmiňují např. Frýda a Breiter, 1995, nebo Broska et al., 2004.) Jsou velmi hojné v kyselejších granitech typu Melechov a Stvořidla, naopak nejméně jich je v lipnickém typu.

Apatit v granitech melechovského masívu má složení (Procházka a Matějka, 2006; Harlov et al., in prep.; též nové analýzy v tab. 2) typické pro granity podobného chemismu (Sha a Chappell, 1999; Belousova et al., 2002). Obsahy síry změřené ICP-OES jsou uvedeny v tab. 4. Hodnoty v desítkách ppm dokládají, že uplatnění síranových aniontů ve studovaných apatitech je nevýznamné.

Apatit v horninách melechovského masívu se často vyznačuje pozvolnou změnou složení od jádra k okraji, přičemž jádro je bohatší Fe, Mn, Na, Y a REE (tab. 2; viz též Harlov et al., 2005) a je tmavší v katodoluminiscenci (obr. 2e).

Barva luminiscence apatitu je žlutá až žlutozelená, což naznačuje, že luminiscence je způsobena hlavně manganem (Kempe a Götze, 2002). I z neúplných informací existujících v literatuře je zřejmé, že interpretace katodoluminiscence je nejednoznačná. Podle Kempeho a Götzeho (2002) intenzita žluté luminiscence stoupá s obsahem MnO přibližně do 1,5-2 % a při vyšších obsazích opět klesá; kromě toho je luminiscence potlačována železem. Dempster et al. (2003) zjistili, že REE (jejichž vysoké obsahy způsobují fialovou luminiscenci - Kempe a Götze, 2002) zeslabují žlutou luminiscenci i při nízkých koncentracích; lze očekávat, že podobný účinek má i yttrium, které je na rozdíl od REE v apatitech melechovského masívu většinou stanovitelné i elektronovou mikrosondou. Z obr. 2e a tab. 2 jsou vidět nižší obsahy Y, Na, Mn a Fe ve světlém okraji krystalů apatitu ve srovnání s tmavším jádrem. Výsledky analýz zaměřených na REE (Harlov et al., in prep.) ukazují, že také obsahy REE jsou ve světlých partiích apatitu sníženy.

Často lze pozorovat - zvláště v melechovském granitu - pozdější alteraci apatitu, která se projevuje nejnápadněji v katodoluminiscenci jako kontrastní světlé okraje a případně i nepravidelné proniky dovnitř zrn (obr. 2a). Také v tomto případě jsou partie se silnější (světlejší) luminiscencí ochuzeny o Fe, Mn, Na, Y a REE (D. Harlov, V. Procházka, nepublikovaná data). Podobné složení a stejně tak i světlou luminiscenci mají i hojné drobné apatity, které vznikly subsolidovou alterací živců bohatých fosforem (Procházka, 2002; Harlov et al., 2005; tab. 3). Vyšší obsahy Mn a Fe v jádrech větších krystalů apatitu se projevují i při separacích minerálů, neboť větší zrna jsou zachytitelná elektromagnetem (Procházka, 2002; Procházka a Matějka, 2003, 2006).

Nejpestřejší jsou v katodoluminiscenci apatity na kontaktu granitů typu Melechov a Stvořidla (vzorek 5, obr. 2a). Je pravděpodobné, že tyto apatity krystalizovaly už z magmatu melechovského typu, ale byly silně ovlivněny pozdější intruzí typu Stvořidla; tomu nasvědčuje i velikost těchto zrn (délka běžně přes 0,5 mm), která je v typu Stvořidla neobvyklá.

Naopak nejvíce homogenní jsou apatity v lipnickém granitu, a to i přes značný obsah restitu v této hornině (Rajlich, 2001; Procházka, 2002). Data Harlova et al. (in prep.) ukazují, že složení apatitu v lipnickém granitu a v okolních pararulách se částečně překrývají.

Zvláštností apatitu z hornin melechovského masívu je téměř vždy chybějící oscilační zonárnost, kterou měly apatity granitoidů z různých světových lokalit (včetně vzorků z Krušných hor a Slavkovského lesa) zkoumané katodoluminiscencí (Kempe a Götze, 2002; Dempster et al., 2003).

Blízko uzavřenin monazitu (do vzdálenosti 10-15 µm) se jeví apatit v katodoluminiscenci vždy mnohem tmavší (obr. 2 c,d). Pravidelný kruhový tvar - případně oválný kolem protáhlých uzavřenin - i rozměry těchto tmavých lemů nasvědčují tomu, že zeslabení luminiscence je způsobeno ozářením (rozdíly ve složení apatitu nebyly zjištěny). Jde tedy vlastně o jakýsi ekvivalent pleochroických dvůrků, které však v tomto případě - na rozdíl od pleochroických dvůrků např. v biotitu - nejsou pozorovatelné v průchozím světle.

Množství uzavřenin v apatitu (nebo krystalů po obvodu zrn), zastoupených hlavně zirkonem, monazitem a případně i xenotimem, je často pozoruhodné hlavně v melechovském granitu; možným vysvětlením je, že krystalizace apatitu usnadnila i krystalizaci těchto minerálů (Harlov et al., in prep.).

Obr. 2: snímky fluorapatitu v "chladné" katodoluminiscenci; a), b), e) pokovené výbrusy, c), d) nepokovený:

a) alterovaný apatit na kontaktu granitů typu Melechov a Stvořidla (vzorek Trpišovice); délka strany obrázku 0,6 mm

b) korodovaný krystal v leukokratním granitu z Čertova Hrádku; na zbytku světlého okraje vlevo je vidět oscilační zonárnost, šířka obrázku 0,8 mm,

c), d) ztmavení apatitu kolem monazitových uzavřenin v lipnickém granitu, lokalita Lipnice, šířka obrázků 0,2 mm; okolní fáze: c) K-živec (vlevo), sericitizovaný plagioklas (vpravo nahoře) a biotit (vpravo a dole u kraje), d) K-živec a křemen (nejtmavší)

e) apatit na okraji jemně prorostlý se sericitem, vzorek Leštinka; jsou vyznačeny body analýz v tab. 1. Kolem větší uzavřeniny monazitu ("m") je také patrné ztmavení, i když méně zřetelně; šířka obrázku 0,35 mm.

V granitu z lokality Vysoká se vyskytují převážně malé automorfní krystalky apatitu, nejčastěji uzavřené v biotitu (obr. 3).

Obr. 3: uzavřeniny apatitu (bezbarvý; menší uzavřeniny mohou představovat i zirkon nebo monazit) v přeměněném biotitu ze vzorku č. 7 (Vysoká). Měřítko 0,5 mm.

Apatit vzniklý rozkladem monazitu-(Ce)

V lipnickém granitu při subsolidové alteraci původního monazitu-(Ce) často vznikla směs monazitu-(Ce) chudého Th, apatitu (v tomto případě není jisté, zda jde vždy o fluorapatit) a brabantitu CaTh(PO₄)₂, někdy též ThSiO₄ (thorit nebo huttonit) (Procházka, 2002). Apatit je v těchto případech často obtížně analyzovatelný i na mikrosondě, nicméně uvedené nebo velmi podobné alterace byly popsány ve více případech (např. Poitrasson et al., 1996; Sulovský, 2001). V granitech typu Melechov a Stvořidla byla naproti tomu pozorována přeměna monazitu-(Ce) pouze na apatit, přičemž většina REE a Th z rozloženého monazitu-(Ce) byla odnesena. Již z malého množství existujících dat je zřejmé, že složení tohoto sekundárního apatitu je značně proměnlivé: analýza ze vzorku Leštinka (tab.) ukazuje zvýšený obsah Ce, Si a nízké Fe, Mn, Y a Na; naproti tomu apatit zatlačující monazit-(Ce) po trhlinách (obr. 4) ve vzorku z Trpišovic (č. 5) je extrémně obohacený železem (přibližně 10 % FeO podle EDS analýzy).

Obr. 4: monazit-(Ce) v muskovitu, zatlačovaný fluorapatitem, ve vzorku č. 5 (Trpišovice).
a) snímek v sekundárních elektronech, v němž je apatit tmavý

b) mapa distribuce Fe podle čáry Kα, která ukazuje značné nabohacení apatitu železem. Měřítko 20 μm.

Tab. 2 Vlnově disperzní analýzy fluorapatitu (mikrosonda Suchdol) z lokality Leštinka; body 1,2 viz obr. 2e, bod 3 je apatit vzniklý z rozloženého monazitu; kurzívou hodnoty pod mezí detekce

Tab. 3 EDS mikroanalýzy drobných protažených, sekundárních fluorapatitů z lokality Stvořidla a Leštinka; pro srovnání analýza většího fluorapatitu (rozměry 0,1 – 0,15 mm) ze vzorku Stvořidla. Převzato z Procházka, 2002.

Tab. 4 Stanovení síry v koncentrátech fluorapatitu (m - magnetická populace, n - nemagnetická)

Apatit v granitu z Čertova Hrádku

Na rozdíl od melechovského masívu apatit v leukokrátním granitu z Čertova hrádku má velmi často oscilační, někdy i sektorovou zonálnost. Modální analýza ukázala 0,9 % apatitu v hornině. Délka krystalů běžně dosahuje až 1 mm, přitom uzavřeniny jiných minerálů se v apatitu prakticky nevyskytují. Časté jsou - podobně jako v melechovském a stvořidelském granitu - zesvětlené okraje jako důsledek koroze zrn, která zde ovšem byla mnohem intenzivnější, což se projevuje i častými nepravidelnými tvary (obr. 2b). Také drobné sekundární apatity v živcích jsou časté. V této hornině bylo provedeno jen menší množství EDS mikrosondových analýz, nicméně je z nich dostatečně zřejmé, že i v tomto případě klesají obsahy Mn od středů k okrajům větších zrn (obr. 5). Nejvyšší naměřený obsah MnO byl 7,2 %.

Pozoruhodný je v témže vzorku téměř opakní, oranžově zabarvený asi 160 µm dlouhý krystal apatitu, který podle mikrosondové analýzy obsahuje přes 1,1 % FeO, což je značně vysoký obsah železa na apatit v leukokratním granitu (viz též Sha a Chappell, 1999). Tento apatit byl nalezen v útvaru tvořeném snad jílovými minerály se složením blízkým kaolinitu, ale též s obsahem F, Fe, Mg a Ca. (Zajímavé je, že v podobných asociacích s Fe-bohatým jílovým minerálem hydrotermálního původu se v témže vzorku často nacházejí další fosfáty, kromě vzácného monazitu-(Ce) zatím neidentifikované.) Je možné, že v uvedeném případě není Fe přítomno v krystalové struktuře apatitu, ale že je apatit prostoupen submikroskopickými oxidy (hydroxidy?) Fe.

Obr. 5: a) schematické znázornění bodů analýz fluorapatitu na obr. 5 b, vzorek Čertův Hrádek; b) obsahy MnO v těchto bodech

Diskuse

Apatit je podle očekávání ve zkoumaných horninách běžným minerálem a také jeho složení (podle dosud provedených analýz) se příliš nevymyká podobným granitoidům. Obsahy síry v apatitu hornin melechovského masívu (tab. 4) jsou spíše nízké ve srovnání s apatity podobných australských granitů zkoumaných v práci (Sha a Chappell, 1999) i s průměrným složením apatitu ve slovenských, převážně variských granitech řazených k typu S (Broska et al., 2004); je však třeba si uvědomit, že v těchto pracích jsou k dispozici pouze data z elektronové mikrosondy, a velká část měření se pohybovala na hranici detekovatelnosti síry - kolem 100 ppm.

Apatit v kyselejších granitech (typy Melechov a Stvořidla a Čertův hrádek) má ve srovnání s chemicky podobnými granity (Sha a Chappell, 1999; Belousova et al., 2002; Broska et al., 2004) značně nadprůměrné obsahy Mn. Ze slovenských granitoidů zkoumaných Broskou et al. (2004) dosahuje srovnatelných obsahů Mn apatit v tzv. "specializovaných" granitech S-typu (které jsou autory definovány poněkud nejasně, podle sdělení P. Uhera jde v podstatě o cínonosné granity). Rovněž podle dat Kempeho a Götzeho (2002) jsou obsahy MnO v řádu % charakteristické pro vysoce frakcionované granity. Stejně tak Povondra (1992) zjistil srovnatelné koncentrace Mn v apatitu v leukokratní přibyslavické ortorule.

Vysoký obsah Mn v apatitu kyselejších granitů severní části moldanubického plutonu lze považovat nejspíše za důsledek nedostatku Ca v době krystalizace apatitu; ve vzorku z Čertova hrádku apatit dokonce obsahuje téměř veškerý Ca v hornině. Poněkud překvapující (kromě případů, kdy okraje zrn zjevně přinejmenším rekrystalovaly působením fluidní fáze) je v tomto světle pokles obsahů Mn od středů k okrajům. Vysvětlení, že během vývoje magmatu došlo k oxidaci Mn²⁺ na Mn³⁺, což by omezilo vstup Mn do apatitu, je přinejmenším v granitech melechovského masívu nepravděpodobné. Na obr. 6b je vidět, že apatit má negativní europiovou anomálii i v poměru ke složení celkové horniny; tato anomálie je stejně výrazná i v pozdější (nemagnetické) populaci apatitu. Aby k této diskriminaci Eu vůči trojmocným REE mohlo dojít, muselo být Eu dvojmocné, tedy redukované, během krystalizace podstatné části apatitu; takto redukční prostředí vylučuje přítomnost Mn^III v tavenině (Carmichael a Ghiorso, 1990). Vzhledem k nízkým obsahům Th v koncentrátech lze vyloučit, že by příčinou europiové anomálie mohla být významnější kontaminace monazitem. Stejně tak lze vyloučit významnější vliv uzavřenin xenotimu, kterých je mnohem méně než monazitových, na obohacení apatitu o Y a středně těžké REE, které je patrné na obr. 6b.

Obr. 6 a) poměry obsahů vybraných hlavních a stopových prvků v separovaných populacích fluorapatitu a v celkové hornině, b) poměry obsahů vzácných zemin v separovaném fluorapatitu a v hornině (m - slabě magnetická populace, n - nemagnetická populace)

Zajímavé je i to, že ve velkých krystalech apatitu je obsažena také podstatná většina fosforu v granitu z Čertova hrádku. V takto frakcionovaných peraluminických granitech bývá většina fosforu spíše v alkalických živcích a drobných apatitech vzniklých jejich subsolidovou alterací (Frýda a Breiter, 1995; Sha a Chappell, 1998). Je možné, že původní obsah P v hornině byl ještě vyšší, ale byl snížen alteracemi.

Z moldanubické oblasti lze data o složení apatitu porovnávat především s prací Povondry a Vrány (1993). V horninotvorném apatitu separovaném z Hlubocké ortoruly (jejíž složení podle autorů odpovídá alkalickoživcovému granitu) rozpuštěném ve zředěné HCl byly zjištěny obsahy Sr, Mn, Mg, REE a Y srovnatelné s melechovským granitem, ale obsahy Na a Fe výrazně vyšší než v kterémkoliv granitu centrálního masívu, z nějž byl apatit analyzován.

Povondra (1992) se zabýval makroskopickými krystaly apatitu dosahujícími běžně i velikosti centimetrů, mj. i z přibyslavické ortoruly; složení bylo stanoveno na mokré cestě. Apatit (v 8 z 9 vzorků jde o fluorapatit) přibyslavické ortoruly má ve srovnání s granitoidy melechovského masívu podstatně vyšší obsahy Sr a nižší Y a REE, někdy chybí negativní anomálie Eu. Tyto rozdíly lze přičíst mnohem významnějšímu podílu hydrotermálních fluid na vzniku velkých krystalů apatitu zkoumaných Povondrou (1992). Často vysoké obsahy Fe v apatitu přibyslavické ortoruly (Povondra, 1992) mohou být způsobeny kontaminací oxidy/hydroxidy Fe.

Data o složení horninotvorného apatitu (Sha a Chappell, 1999; Belousova et al., 2002; Broska et al., 2004), získaná z velkého množství bodových analýz (ICP-MS-LA a elektronová mikrosonda), ukazují, že složení apatitu v granitech melechovského masívu je srovnatelné s podobnými horninami jinde ve světě. Přitom data z melechovského masívu byla získána mnohem méně náročným způsobem. Vzhledem k proměnlivému složení apatitu v každém vzorku (zvláště v kyselejších granitech), a to i uvnitř jednotlivých krystalů, se zdá být analýza dostatečně čistého koncentrátu vhodnějším způsobem, jak získat reprezentativní data o složení podstatného podílu apatitu v hornině, než velký objem mikroanalytických dat. Taková analýza by zřejmě byla značně usnadněna rozpuštěním apatitového koncentrátu ve slabší kyselině, která by neměla rozpustit uzavřeniny zirkonu a monazitu.

Otázkou zůstává příčina chybějící oscilační zonárnosti apatitu v žulách melechovského masívu. Dempster et al. (2003) vysvětlují oscilační zonárnost apatitu růstem krystalů v těsné blízkosti krystalizujícího biotitu, zatímco v horninách melechovského masívu bývá apatit asociován nejčastěji s K-živcem, v němž často tvoří i uzavřeniny. Nicméně krystalizace v blízkosti biotitu nemůže vysvětlit oscilační zonárnost apatitu v leukokratních granitech (Čertův hrádek; též vzorky zkoumané Kempem a Götzem, 2002).

Závěr

O fluorapatitu, který je v granitoidech severní části moldanubického plutonu běžným akcesorickým minerálem, jsou získávány stále nové poznatky. Katodoluminiscence umožnila pozorovat zvláště v kyselejších granitech složitý vývoj větších zrn, od tmavých jader, která mohou představovat raně magmatickou fázi, popřípadě pocházet z restitu, až po subsolidovou alteraci za vzniku světlých okrajů, případně i rozpouštění. Ukázalo se, že intenzita katodové luminiscence apatitu je snížena ozářením od uzavřenin monazitu. Subsolidovou alterací vzniká apatit nejen v živcích, ale také z monazitu. Složení apatitu vzniklého při alteraci monazitu může být velmi různorodé. Zcela odlišnou genezi by mohl mít apatit s vysokým obsahem železa v granitu z Čertova hrádku, asociovaný s jílovým minerálem a možná i oxidy Fe.

Poděkování

J. Rohovcovi za změření obsahů síry. Část analýz byla provedena z prostředků Výzkumného záměru Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy MSM 0021620855.

Za připomínky ke konceptu článku patří poděkování Mgr. Jiřímu Sejkorovi a RNDr. Jiřímu Litochlebovi.

Literatura

Belousova E.A., Griffin W.L., O'Reilly S.Y., Fisher N.I. (2002): Apatite as an indicator mineral for mineral exploration: trace-element compositions and their relationship to host rock type. – J. Geochem. explor. 76, 45-69. http://www.sciencedirect.com/science/journal/03756742

Breiter K., Gnojek I., Chlupáčová M. (1998): Radiometric patterns constraints for the magmatic evolution of the two-mica granites in the Central Moldanubian Pluton. - Věst. Čes. geol. Úst. 73, 301-311, Praha. http://www.geology.cz/app/knihovna/hbibli.pl?ID=34374

Broska I., Williams C.T., Uher P., Konečný P., Leichmann J. (2004): The geochemistry of phosphorus in different granite suites of the Western Carpathians, Slovakia: the role of apatite and P-bearing feldspar. – Chem. Geol. 205, 1-15. http://www.sciencedirect.com/science/journal/00092541

Carmichael I.S.E., Ghiorso M.S. (1990): The effect of oxygen fugacity on the redox state of natural liquids and their crystallizing phases. - Rev. Mineral. 24, 191-212. http://rimg.geoscienceworld.org/cgi/content/abstract/24/1/191

Dempster T.J., Jolivet M., Tubrett M.N., Braithwaite C.J.R. (2003): Magmatic zoning in apatite: a monitor of porosity and permeability changes in granites. - Contrib. Min. Petrol. 145, 568-577. http://www.springerlink.com/content/pmvgxltg08l2gybp/

Frýda J., Breiter K. (1995): Alkali feldspars as a main phosphorus resevoirs in rare-metal granites: three examples from the Bohemian Massif (Czech Republic). – Terra Nova 7, 315-320.http://www.blackwell-synergy.com/doi/abs/10.1111/j.1365-3121.1995.tb00800.x (http://www.blackwell-synergy.com/loi/ter)

Harlov D.E., Procházka V., Förster H.J. (2005): Monazite-zircon-fluorapatite associations in the Melechov granite massif, Czech Republic. - Geochim. Cosmochim. Acta 69, A12-A12 (abstr.). http://www.the-conference.com/2005/gold2005/web_pdfs/S01.pdf

Harlov D.E., Procházka V., Förster H.J., Matějka D. (in prep.): Monazite-xenotime-zircon-fluorapatite associations in the Melechov granite massif, Czech Republic. (podáno do Min. Petrol.).

Kempe U., Götze J. (2002): Cathodoluminescence (CL) behaviour and crystal chemistry of apatite from rare-metal deposits. - Mineral. Mag. 66, 151-172. http://minmag.geoscienceworld.org/cgi/content/abstract/66/1/151

Kodymová A., Slámová J. (1973): Akcesorické minerály v horninách českého moldanubika a centrálního plutonu. – MS, Geofond Praha, P 23669.

Matějka D. (1991): Geochemická a petrografická charakteristika moldanubika jižně od Veselí nad Lužnicí a vztah ševětínského granodioritu k horninám typu Eisgarn. – Kandidátská disertační práce. PřF UK, Praha.

Matějka D. (1997): Chemismus hlavních typů granitů v severní části moldanubického plutonu. - Zpr. geol. Výzk. v r. 1996, 47-48, Praha.

Mlčoch B. Štěpánek P., Procházka J. (1995): Stručná petrologická a petrochemická charakteristika základních typů melechovského masivu. - MS ČGÚ Praha, Geofond P 86603/2.

Novotný P. (1980): Geologie a petrografie centrálního moldanubického plutonu mezi Melechovem a Světlou n. Sázavou. - MS, Geofond Praha, P 53202.

Novotný P. (1986): Výsledky polní gamaspektrometrie melechovského masivu. - MS, Geofond Praha, P 55529.

Pichavant M., Montel J.M., Richard L.R. (1992): Apatite solubility in peraluminous liguids - experimental-data and an extension of the Harrison-Watson model. - Geochim. Cosmochim. Acta 56, 3855-3861. http://www.sciencedirect.com/science/journal/00167037

Poitrasson F. Chenery S., Bland D.J. (1996): Contrasted monazite hydrothermal alteration mechanisms and their geochemical implications. - Earth. Planet. Sci. Lett. 145, 79-96. http://www.sciencedirect.com/science/journal/0012821X

Povondra P. (1992): Crystal chemistry of rock-forming apatites from the Bohemian massif. – Acta Univ. Carol. Geol. 36, 197-224.

Povondra P., Vrána S. (1993): Crystal chemistry of apatite in tourmaline-bearing alkali-feldspar orthogneiss near Hluboká nad Vltavou, southern Bohemia. - J. Czech Geol. Soc. 38/3-4, 165-170.

Procházka V. (2002): Akcesorické minerály v granitoidech melechovského masívu. - MS diplomová práce, PřF UK, Praha. http://www.natur.cuni.cz/ugmnz/dipr/m02proh.html

Procházka V., Matějka D. (2003): Dvě populace apatitu v S-granitech melechovského masívu. – Zpr. Geol. Výzk. v r. 2002, 178-179. http://www.geology.cz/zpravy/obsah/2002/zpravy-o-vyzkumech-2002-str-178-179.pdf

Procházka V., Matějka D. (2006): Rock-forming accessory minerals in the granites of Melechov massif. - Acta Univ. Carol. Geol. 48, 71-79. http://sweb.cz/ospraha/publikace.htm

Rajlich P. (2001): Strukturně-geologické mapování pro lokalizaci testovacích polygonů v oblasti melechovského masívu. – MS, Česká geologická služba, Praha.

Sha L.K., Chappell B.W. (1998): Contribution of feldspars to the whole-rock phosphorus budget of I- and S- type granites: a quantitative estimation. – Acta Univ. Carol. Geol. 42, 129-136.

Sha L.K., Chappell B.W. (1999): Apatite chemical composition, determined by electron microprobe and laser-ablation inductively coupled plasma mass spectrometry, as a probe into granite petrogenesis. - Geochim. Cosmochim. Acta 63, 3861-3881. http://www.sciencedirect.com/science/journal/00167037

Sulovský P. (2001): Accessory minerals of the Třebíč durbachite massif (SW Moravia). - Miner. Slov. 33, 467-472.

Tenčík I. (1970): Šlichová prospekce. Dílčí zpráva úkolu Stopové a vzácné prvky Českomoravská vrchovina. – MS, Geofond Praha, P 22380.

Veselá M. (red.): Geologická mapa ČR 1 : 50 000, list 23-23 Jihlava. - Čes. geol. Úst. Praha.

Woller F., Skopový J. (eds.) (2000): Kritická rešerše archivovaných geologických informací – melechovský masív. - Ústav jaderného výzkumu, Řež.

nerecenzováno (důvod: autor členem redakce)

Další související práce

Breiter K., Hrubeš M., Mlčoch B., Štěpánek P., Táborský Z. (2001): Výsledky nových geologicko-petrologických studií v oblasti melechovského masívu. – Dílčí zpráva projektu SÚRAO. In: Procházka J.: Geologický výzkum testovací lokality Melechovský masív, ČGÚ, Praha.

Breiter K. (2005): Detailní pozemní geologický výzkum. Závěrečná zpráva,plochy P-2a,b. – Dílčí zpráva projektu SÚRAO Provedení geologických a dalších prací na testovací lokalitě Melechovský masiv – 2. etapa. ČGS Praha, 31 s.

Harlov D.E., Procházka V., Förster H.J., Matějka D. (2008): Origin of monazite-xenotime-zircon-fluorapatite assemblages in the peraluminous Melechov granite massif, Czech Republic. - Mineralogy and Petrology 94, 9-26.

Chvátal M., Strnad L., Šebek O., Zachariáš J. (2005): Contribution to the WP2 report "Melechov Massif, Czech Republic", Geochemical part. - Dílčí zpráva projektu PADAMOT. MS PřF UK, Praha. http://www.bgs.ac.uk/padamot/docs/PADAMOT_WP2_FINAL_REPORT_v1_1.pdf

Procházka V. (2008): Monazit v některých horninách moldanubika a centrálního masívu a účinky jeho radioaktivity. - Sbor. Jihočes. Muz. v Č. Budějovicích, Přír. Vědy 48, 33-43.

Procházka V., Matějka D., 2004: Rare-earths and more trace elements distribution in S-granites of the Melechov Massif, Czech Republic, and origin of M-type tetrad effect in apatite. Geochim. cosmochim. Acta 68(11) S1: A682 (abstrakt).

Procházka V., Matějka D., Uher P. (2008): Nové údaje ze známých i neznámých hornin v okolí Lipnice nad Sázavou. – Zpr. Geol. Výzk. v Roce 2007, 30-33.

Žáček M., Páša J. (2004): Detailní geochemický výzkum. - Dílčí zpráva projektu SÚRAO Provedení geologických a dalších prací na testovací lokalitě Melechovský masiv – 2. etapa. GEOMIN, Jihlava, 13 s. + příl.

Žáček M., Páša J. (2006): Detailní geochemický výzkum. - MS GEOMIN, Jihlava, 81 s. In: Provedení geologických a dalších prací na testovací lokalitě Melechovský masiv – 2. etapa (ČGS, SÚRAO).

hlavní stránka