komentář k otázce hlubokých vrtů v Českém masívu (V. Procházka)

Již dvě desetiletí přímý výzkum hluboké stavby Českého masívu mnoho nepokročil. Vrt KTB (Kontinentales Tiefbohrprogramm) u Windischeschenbachu v Německu dosáhl v roce 1994 hloubky 9101 m. Geologicky je situován v takzvané "zóně Erbendorf-Vohenstrauss" (EVZ) mezi moldanubikem a saxothuringikem. Předpokládaný subhorizontální násun moldanubika na saxothuringikum se přinejmenším nepotvrdil, ale i tak přinesl vrt díky důkladnému a všestrannému vyhodnocení (dosud pokračujícímu) množství cenných poznatků a investici lze označit jako úspěšnou (viz též http://www.geozentrum-ktb.de/Frameset-Tiefbohrung.htm). Na projekt KTB navazuje ICDP (International Continental Scientific Drilling Program).

Na českém území dosáhl největší hloubky vrt Jablůnka (6506 m v r. 1982). V tomto vrtu, stejně jako v dalších v karpatské předhlubni, vnějších Západních Karpatech i Vídeňské pánvi, bylo krystalinikum zastiženo až ve velké hloubce (Suk a Ďurica, 1991). Naproti tomu hlavní vrt KTB procházel krystalinikem už od povrchu (stejně jako nejhlubší vrt v Evropě i na světě, SG-3 na poloostrově Kola, hluboký 12262 m). Na českém území jsou nejhlubší vrty v krystaliniku HB-1 (Havlíčkův Brod, hloubka 1600 m) a CS-1 (Cínovec, hloubka 1596,6 m, dokončení 1963).

Český masív můžeme označit za velmi dobře prozkoumaný do hloubky 1000-1500 m, k čemuž přispěly nejen vrty, ale i hluboké doly (případně vrty v dolech). Byly zkonstruovány horizontální řezy Českým masívem v hloubkách 0, 2, 3 a 10 km pod hladinou moře (Suk a Vacek, 1984; Chaloupský, 1988), ale ty jsou kromě nejmenší hloubky zákonitě značně spekulativní. Naproti tomu potenciál vzorků z menších hloubek zdaleka není využit - platí to např. v litogeochemii, kde lze analýzy vrtného jádra použít k chemickému srovnání zcela čerstvých a navětralých hornin.

Nicméně je zřejmé, že hlubokou geologickou stavbu Českého masívu nelze potvrdit bez dalších vrtů zasahujících aspoň několik kilometrů pod povrch krystalinika nebo předvariských sedimentů. Mezi nejhůře prozkoumané geologické jednotky patří paradoxně nejstarší nemetamorfované / slabě metamorfované sedimenty – proterozoikum středočeské oblasti (Barrandienu a Železných hor). Přitom v těchto horninách je vrtání méně náročné než v krystaliniku. Nejhlubší vrt v Barrandienu (Tobolka) byl předčasně ukončen v hloubce 2712 m, přičemž dosáhl jen ordoviku.